Poznámky k rekonstrukci Kranicha II D-6048

vytvořil(a) Stefan Krahn

Výňatek z VGC News č.107 Zima 2002

Přestože jsem rekonstrukci až do dokončení Kranichu v roce 2000 věnoval více než tři roky svého volného času téměř kompletně, tj. téměř každý den a po práci až do pozdních večerních hodin, historie tohoto letadla mi byla téměř neznámá. Až do dnešního dne jsem také nevěděl, že to byl právě tento letoun nebo jeden z jeho předchůdců, Kranich BGA 1258, který dal podnět k založení VGC. Tuto informaci jsem našel ukrytou v textové pasáži na straně 10 VGC-News č. 60 z roku 1986:

O předchozí historii dnešního Kranicha D-6048 lze alespoň částečně odhadnout díky pečlivé a neuvěřitelně podrobné dokumentační práci Chrise Willse, což je pro mě kouzlo "starých" novinek VGC. Za tímto účelem jsem prošel všechny zpravodaje VGC od roku 1973 do roku 2002 a označil všechny textové pasáže, odkazy i další pro mě zajímavé informace, čímž jsem mohl kousek po kousku sledovat historii. Aniž bych zde mohl rozebírat všechny podrobnosti, rád bych upozornil jen na několik informací:

Již na druhé straně říjnového čísla z roku 1973 je zmínka o Kranichu 1 postaveném ve Švédsku v roce 1943 a o německém Kranichu 2 postaveném v roce 1942:

Jedná se o výše zmíněný Kranich BGA 1092 a s největší pravděpodobností BGA 1258. Tento závěr lze vyvodit z informací a křížových odkazů v následujících číslech. BGA 1092 (dříve SE-SPN) byl prodán ze Švédska do Anglie v letech 1962/1963 s pouhými 300 nalétanými hodinami a byl pravděpodobně posledním letuschopným "jeřábem" série 1. Poněkud zavádějící jsou různá typová označení ve zprávách VGC. Zatímco v prvních vydáních VGC se většinou hovoří o Kranichu 1, Kranichu 2 nebo dokonce 2a a 2b, v pozdějších vydáních VGC News se téměř výhradně hovoří o stejných letounech jako o Kranichu II B-1 a Kranichu II B-2. Podle mého názoru jsou správná označení "Kranich" (pro sérii 1) a "Kranich II" (pro revidovanou verzi). Viz také kniha Petera Ockera o Hansi Jacobsovi, II. díl od strany 310.

Původní série 1 se vyráběla v Německu v prvních letech od roku 1936 do roku 1940 (?) a poté ve Švédsku v letech 1943 a 1944 v licenci DFS. Přepracovaná varianta Kranich II byla vyráběna ve velkých počtech, především Českou továrnou na letadla (dříve Mraz). Z jejich sériové výroby pocházel i BGA 1258, chcete-li "zakládající letoun" VGC.

Základními, navenek rozpoznatelnými konstrukčními znaky série 1 jsou kratší přední kokpit s pevnými pedály a také jednodílná křidélka s pomocnými klapkami a DFS brzdící klapky na horní ploše křídla. Kromě toho měla výškovka stále ovládací páky, ale bez trimu. Vylepšená verze Kranich II měla prodloužený přední kokpit, nastavitelné pedály, trim výškovky a také dvoudílná křidélka a brzdící klapky typu Schempp-Hirth, které se v té době pravděpodobně nazývány "systém Göppingen".

Obě varianty se totiž liší i v "neviditelném", tj. v rozdělení přepážek a detailní konstrukci, takže mnohé díly, zejména ty z řídicího systému, nejsou zaměnitelné.

Ze dvou vraků BGA 1092 (série 1) a BGA 1258 (série II) byl po mnoha pokusech a neúspěších v Anglii byl od roku 1994 staven současný Kranich II s označením D-6048 a výrobním číslem NIE1994. Nové výrobní číslo bylo přiděleno proto, že se jedná v podstatě o novostavbu, a odkazuje na spolkovou zemi Dolní Sasko i na rok zahájení stavby. V osvědčení o registraci byl jako výrobce použit poněkud pejorativně znějící, ale běžný termín "amatérská stavba". V každém případě je tento Kranich pravděpodobně je zřejmě dlouhodobě jediným, který nebyl vyroben komerčním podnikem nebo státní institucí.

Trup odpovídá konstrukci série 1, do které bylo "implementováno" ovládání brzdících klapek a trim výškovky ze série II. Delší trup BGA 1258 bohužel beze stopy zmizel během přepravy z Anglie do Německa a už se nikdy neobjevil... Každopádně jedinou možností byla stavba ze kratšího trupu ze zbytků "kování" BGA 1092, který byl původně dodán švédskému letectvu v roce 1943 jako sériové číslo 065 firmou A.B. Flygplan - a možná i jako stavebnice.

Bohužel, tato stavba trupu musela být provedena celkem dvakrát. Poté, co se první pokus na Wasserkuppe nezdařil a musel být znovu zcela " zbourán", aby se získaly ještě použitelné díly. Proto vznikl v letech 1997 až 2000 v Atteru/Osnabrücku téměř kompletně nově postavený trup. Aneb jak napsal Chris Wills ve VGC News č. 95: "...V Achmeru se něco pokazilo s trupem Kranichu 2...".

Křídlo odpovídá sérii II, jejíž nosníky byly převzaty z letounu BGA 1258, tovární číslo Mraz-Bau 1455, vyrobeného v roce 1942 nebo 1943 (zde si zdroje rozporují). Ty byly "rozebrány" a mistrně přestavěny Saschou Heuserem v dílně Akaflieg Bielefeld, včetně náběžné hrany křídla. Zbytek konstrukce křídla, stejně jako konstrukce trupu a celá montáž až po dokončení Kranicha, probíhaly v Atteru.

Jednotlivé díly, které jsem k tomu potřeboval, jako rámy, žebra, klapky, kormidla a další díly, mi vždy "dodal" včas a podle mých potřeb, a jak se od něj dalo očekávat, ve vynikající kvalitě truhlářský mistr Hermann Hackmann z Achmeru.

Nesmíme zapomenout na jistě neúplný seznam dalších pomocníků, kteří - každý sám za sebe a svým způsobem - přispěli k úspěchu celého díla:

Wolfgang Lamla, Flugzeugschweißer: Kování a veškeré svářečské práce

Hermann Hehemann, Feinblechnermeister: Nová špička trupu

Peter Hanickel, Deutsches Museum: Výroba nového plexisklového překrytu

Neelco Osinga: Výkresy, prohlídky jeho Kranicha II

Dr. Harald Kämper: Zásobování materiálem a dílenskými potřebami

Miriam Steinigeweg und Michael Wanzelius: Konzervace interiérů

Rainer Dickau: Lepicí a napínací nátěry

Georg Thörner: Přístrojové vybavení

Erich Höcker, Kfz-Meister: Finální lak

Erwin Hehe, Prüfer Klasse 3: Dozor nad stavbou a akceptace

Tolik ve stručnosti o znovuzrození Kranichu II D-6048. Zájemce o další informace a čtení mezi řádky odkazuji na příslušné zprávy VGC. Najdete je v archivu webových stránek https://www.sailplaneandgliding.co.uk/archive/gliding-magazines

Sestavil jsem seznam všech dotčených vydání s uvedením příslušných klíčových slov.